NEJSTARŠÍ KRUŠNOHORSKÝ KOSTEL




Historie obce Louchov


V dobách počátků osídlení hrál i Louchov jednu z klíčových rolí v pozvolném postupu k vrcholkům Krušných hor, je tedy pochopitelné, že právě Louchov je historicky nejstarší částí obce Domašín. V období raného středověku byla oblast Krušných hor prakticky neobydlena, všude se rozkládal prales, skrze který vedlo jen pár úzkých obchodních cest a stezek přes hřebeny.

Jedna z těchto cest pak právě vedla přes Louchov a dále Přísečnickým průsmykem směrem do Saska (zmíněná roku 1118 a 1121 ve Zwikau). První nepřímá písemná zpráva o existenci dvora v Louchově pochází z léta roku 1261, kdy český král Přemysl Otakar II. daroval ves Venéřov i se vším co k ní náleželo saskému cisterciáckému klášteru v Grünhainu. Mnoho vědců si mylně zaměňuje tuto listinu s pozdější listinou krále Přemysla Otakara II. z téhož roku, kdy král svěřuje patronátní právo nad všemi kostely, které jsou nebo teprve vzniknou ve vesnicích okolo Kadaně, řádu Johanitů sídlících též v Kadani.

Louchov se tímto počinem stal tak nedílnou součástí majetku cisterciáků z Grünhainu až do poloviny 16. století. Vernéřovská doména tvořila první majetkovou držbou kláštera na českém území a právě ve Vernéřově vnikl klášterní statek, jenž se pak stal prvním hlavním centrem všech klášterních držav v Čechách.

Ještě na přelomu 13. a 14. století je Vernéřov společně s Bystřicí u Kadaně označován za hlavní klášterní statek v Čechách. Grünhainští cisterciáci byli již raném středověku známi svými podnikatelskými aktivitami a to především investováním do držby majetků při nejrůznějších obchodních cestách, kde těžili z výběru cel, poplatků a z poskytování celé široké škály potřebných služeb. V dobách největšího rozkvětu kláštera se v jeho valstnictví nacházelo 56 vesnic a dokonce i tři města.

Jejich zájem o Vernéřovské panství s Louchovem tedy nebyl náhodnou volbou. Současně se vznikem klášterního statku ve Vernéřově v období 60 let 13. století lze předpokládat i potřebný vznik a založení kostela sv. Jakuba Staršího v Louchově, který nese jasné znaky přechodného slohu a i jeho patrocinium nelze brát jakožto náhodnou volbu. Svatý Jakub je patronem poutníků , obchodníků i všech lidí na cestách a malá modlitba před dlouhou cestou přes hřebeny se tak mohla jevit středověkému obchodníkovi velmi prospěšnou, aby směr své cesty namířil právě přes Louchov.

Současně s obchodní stezkou, zde vznikla i svatojakubská poutní cesta, která z Louchova pokračovala do Saska a tak do Lipska, kde se napojovala na hlavní koridor vedoucí až do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Navíc měl Louchov možnost na sebe strhnout dvě svatojakubské cesty a to z Prahy přes Louny, Škrli a Německé Kralupy i druhou z Plzně přes Vroutek a Velikou Ves. Svatojakubská cesta se využívala v Louchově patrně až do počátku baroka , ale největší chvilka významu a slávy obce trvala jen do první poloviny 14. století.

V této době se dozvídáme ze soupisů papežského desátku, že kostel jest již velmi chudý a tak se mu desátek promíjí. I konfirmační protokoly z druhé poloviny 14. století oznamují že podací právo k louchovskému kostelu mají Páni ze Šumburka. Lze tedy předpokládat, že někdy v první čtvrtině 14. století došlo k zániku obchodní cesty přes Louchov, jenž byla překonána silnou konkurencí cesty z Kadaně přes Německé Kralupy do Křimovského újezdu.

Vernéřovské panství tak ztratilo svůj prvořadý význam a hlavním sídlem cisterciáckých držav se tedy stal statek u Bystřici u Kadaně. Podnikaví mniši pak podstoupili Šumburkům svůj vernéřovský i louchovský majetek do zástavy, kde zůstal až do zrušení kláštera v první třetině 16 století. Tehdy se vrátil Vernéřov, Louchov i mnoho dalších vesnic zpět do majetku královské komory a tedy krále.

Koncem čtrnáctého století měli Šumburkové již Louchov v zástavě a byl zde patronem kostela Arnošt ze Šumburku na Perštejně, který zde v letech 1380 a 1391 uplatnil své podací právo, které od roku 1402 přešlo na Arnoštova bratra Albrechta. Po pánech ze Šumburka se majiteli vesnice stali Hasištejnští z Lobkovic, mezi nimiž byl i výzamný český humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic sídlící na nedalekém Hasištejně. Od Hasištejnských Louchov spolu s dalšími statky koupili v roce 1533 bratři Jeroným a Vavřinec Šlikové. O deset let později vesnici získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a po jeho smrti zůstala ve společném přísečnickém panství jeho synů Jana Waldemara a Bohuslava Jáchyma.

Louchov patřil mezi vesnice, které císař Rudolf II. zabavil odsouzenému Jiřímu Popelovi z Lobkovic. V roce 1605 panství od královské komory koupil rytíř Eliáš Schmidtgräbner z Lustenegu, který v jednom z pustých dvorů postavil pivovar. Zúčastnil se však stavovského povstání, za což mu byl v roce 1623 zkonfiskován majetek. Ještě téhož roku Louchov koupila Eliášova dcera za 19 000 rýnských zlatých. 

Třicetiletá válka Louchov zasáhla opakovaně díky jeho poloze při Přísečnickém průsmyku. Nejdříve roku 1641 v rámci bitvy u Přísečnice došlo i na kontribuce z okolních vesnic a poté výrazněji roku 1645, kdy se švédské vojsko přesouvalo průsmykem v zimních měsících do Čech. Při přesunu Švédů přes hory a jejich přeskupování u Kadaně došlo k vypálení několika vesnic avšak Louchov byl ušetřen, neboť vojáci použili kostel sv. Jakuba Staršího jako stáj pro koně. Samotný Vernéřov byl vypálen až na usedlost č. 92, kde podle tradice bydlel švédský generál Höller. Nejpravděpodobněji se jednalo o německého důstojníka ve švédských službách Gerharda auf dem Keller / Khöller (1604-1675). Podle berní ruly z roku 1654 žil ve vesnici po třicetileté válce jen jeden sedlák a devět chalupníků. Kromě pivovaru tu byl také vodní mlýn s jedním kolem.

Od poloviny osmnáctého století až do zrušení poddanství v roce 1848 Louchov tvořil součást vernéřovského panství. Od roku 1850 patřil do kadaňského okresu a poštou spadal pod Přísečnici. Byl v něm poplužní dvůr, mlýn a dvoutřídní škola uzavřená až v roce 1945.

 Die Geschichte der Gemainde Laucha

In Besiedlungszeiten ven Erzgebige spielt Laucha eine ganz wichtige Rolle und dann ist also klär, dass gerade Laucha der älteste Teil der Gemainde Tomitchan (Domašín) vorstellt. Im Frühmittelalter war eigentlich das Gebiet von Erzgebirge unbesiedlt, überall befindet sich der Urwald, durch den nur ein paar Handelswegen über eden Kamm geführt hat.

Einer von den Handelswegen wurde dann später als "Salzstrasse" genannt. Auf diesem Weg wurde nämlich das Salz von Halle nach Prag schon vor dem Jahr 1000 geliefert. Mit dieser Tatsache sind eigentlich zwei Quellen verbunden. Erste Erwähnung ist aus dem Jahr 993 und spricht über der Abhebung von dem Zoll auf der Salzstrasse. Die zweite Qulle kommt aus Zwikau, wo der so gennate böhnische Zoll im Jahre 1118 und 1121 urkundlich nachbeweisbar ist.

Gerage dieser Handelsweg ist über Laucha und weiter duch Pressnitzer Pass nach Richtung Sachsen geführt. Erste undireckte Erwähnung über die Existenz von den Lauchahof kommt aus dem Jahr 1261, wann der böhmischer König Premysl Otokar II. das Dorf Wernsdorf (Werhardsdorf) mit Allen zugehörigen den sächsichen Kloster zu Grünhain geschenkt hat.

Laucha ist mit diesem Tat den untrennbaren Bestandteil des Besitzes der Zistenzienser zu Grünhain bis in der Mitte des 16. Jarhunderts geworden. Wernsdorfer Dominium hat dann das erstes Eigentum des Klosters im Böhmen gebildet und gerade im Wernsdorf ist der erste Kolsterhof entstanden, der das erste Hauptzentrum des allen Klosterbesitzes im Böhmen geworden ist.

Fast gleichzeitig mit dem Entstehung des Klosterhofes im Wernsdorf im Zeitraum des 60' Jahren des 13. Jahrhunderts wurde die Kirche St. Jakob der Ältere im Lauche gegründet, die die klare Merkmale des romanisch-gotisches Stils trägt und auch das Patrocinium kann man nicht als Zufall bezeichnen. St. Jakob war der Patron von Wallfahrer und Händler oder auch von allen Leuten, die unterwegs sich gerade befinden. Ein kleines Gebet auf dem Handelsweg vor einer Reise über den Kamm wurde im Mittelalter sehr positiv von jedem Mensch wahrgenommen.

Im Jahr 1352 wissen wir aus dem Verzeichnis des päpstlichen Zehntes, dass die Kirche ganz arm steht und dass das Zehnt ihr vergeben wurde. Von andern Quellen aus der zweite Hälfte des 14. Jahrhunderts erfahren wir, dass die Rechte von der Kirche zu Laucha schon die Herren von Schönburg besitzen, die auch genzes Wernsdorf verpachtet haben.

Man kann also vorausetzen, dass irgendwann in dem ersten Viertel des 14. Jahrhunderts wurde der Untergang oder die Verlegung des Handelsweges passiert, was von starker Konkurenz des Weges aus Kaaden über Deutsch Kralupp nach Krima Pass verursacht wurde.

Kontakt

Kostel sv. Jakuba Staršího, Louchov, obec Domašín

mintenker@centrum.cz
+420 607 208 971

Otevírací doba

Kostel je celoročně přístupný  ze hřbitova celoročně  otevřenou hřbitovní branou.

Prohlídka interiérů po telefonické domluvě.