Osud kostela v Petlerech je  dlouhý příběh plný nejrůznějších událostí, který ovšem skončil smutným završením jeho existence. Bez pochyby se jednalo velmi hodnotnou stavbu z období gotiky, která v sobě nesla typické prvky horského vesnického kostela. 

Budoucí výzkum jistě přesněji zasadí vznik stavby do dějin  Krušných hor a již nyní je zřejmé, že i tento prastarý kostel byl nedílnou součástí našeho krušnohorského montanregionu. K osidlování a rozšiřování hornických oblastí docházelo postupně a ve směru z podhůří k vrcholkům. A právě Petlery hráli důležitou roli v hornické historii naší oblasti. Velká hornická sídla jako Měděnec či Přísečnice vznikala postupně a jejich existence a rozvoj závisel na okolním prostředí.

Petlery svou polohou jasně definovali využití vsi v nastávajícím hornickém postupu na vrcholky Krušných hor. Jasným příkladem nám jsou pak sochy svaté Kateřiny a svaté Barbory, které se nacházeli druhotně umístěny na barokním oltáři v kostele svatého Josefa.  Obě světice se těšily veliké hornické úctě právě v Krušnohoří a jejich spojení v jednom božím stánku představovalo pro horníky z širokého okolí nenahraditelnou pomoc při modlitbách. Víra a hornictví jsou společně propojeny tak silnými pouty, že ještě dnes jsme svědky jejich společného souznění.

Socha svaté Kateřiny byla osazena na pravém postranním oltáři a dosahovala ucti hodné výšky 98 cm. její obličej byl poškozen a poškrábám v proběhu mnoha let. Socha pocházela z 2. poloviny 15. století a vyhotovena byla ze dřeva.

Socha svaté Barbory byla osazena tamtéž a dosahovala výšky 100 cm. Stejně jako u sv. Kateřiny byla její obličejová část silně poškozena v pruběHu let. Socha pocházela z . poloviny 15. století a materiál byl též dřevo.

V tomto ohledu lze kostel sv. Josefa i jako hornický,  neboť sehrál klíčovou roli v hornické historii zdejšího regionu.

Kostel je zasvěcen sv. Josefovi  a jeho svátek se slaví jako první po velikonocích v církevním roce. Od starých pamětníků se dozvídáme, že v tento památný den se do Petler scházeli lidé z širokého okolí, aby společně oslavili památku světce. Ani tři petlerské hospůdky nestačili pojmout tak velký počet návštěvníků a tak se tančilo a bavilo všude kde to šlo, býval to pro petlery jeden z nejdůležitějších dnů v celém roce.